GRAFIKY Z LET 1904 – 1968
PABLO PICASSO (1881 – 1973)
16. 12. 2012 – 3. 2. 2013, pro velký úspěch prodlouženo do 13. 3. 2013
Katalog k výstavě naleznete ZDE
TEXT K VÝSTAVĚ
Pablo Picasso se narodil roku 1881 v Malaze. Jako mladý malíř se stal prvořadým talentem barcelonské umělecké scény období secese. Španělsko, Barcelona, Paříž, to bylo pro Picassa vzrušující ohnisko jeho světa. Krokem k opravdové slávě bylo však jeho přesídlení do Paříže roku 1904. A tímto rokem také začíná datace prvního grafického listu, představeného na výstavě v Galerii MIRO.
Vystavený soubor lze rozdělit do dvou odlišných částí. První jsou Picassovy rané grafické práce, z let 1904 – 1905, druhou část tvoří pozdější grafické listy, až na jednu výjimku (akvatinta Devět hlav z roku 1934), tisky vytvořené od roku 1947 do roku 1968.
Rané práce představuje jediný, ale zato velkolepý cyklus čtrnácti grafik vytvořených v letech 1904 – 1905. Jsou to Picassovy tisky z doby pozdního modrého a počátku růžového období. Tiskové desky k těmto grafikám zakoupil roku 1913 slavný obchodník a Picassův galerista Ambroise Vollard, který je zpevnil, grafiky vytiskl a vydal soubor v nákladu 250 nečíslovaných a nesignovaných kusů. Cyklus byl nazván Les Saltimbanques (Kejklíři). Jeden soubor je také ve sbírce pražské Národní galerie.
Počínaje novým stoletím, Picasso byl stále více přitahován Paříží. Již roku 1901, ve svých dvaceti letech, měl u Vollarda v Rue Laffitte výstavu. Modrý styl se vyznačoval vypjatým sociálním cítěním, Picasso zobrazoval žebráky, chudáky a lidi z okraje společnosti. Růžový styl byl méně moralistní, autor zůstal spíše pozorovatelem, celý svět se mu stal divadlem či cirkem. Již tato díla mladého Španěla proslavila, ale jeho objevitelská touha ho vedla dál.
Picasso je znám především jako zakladatel a hlavní protagonista kubismu. Jeho význam pro české umění byl mimořádný a přispíval k tomu svou kultivovanou sběratelskou činností i Dr. Kramář. Kubismus se stal v Čechách stylem mladé generace a unikátně ovlivnil volné i užité umění a dokonce i architekturu. Malíř Emil Filla souběžně sledoval Picassovu kubistickou dráhu až do čtyřicátých let. Ani sám Picasso nebyl tak věrný kubistickému stylu jako Filla.
První světová válka přervala vývoj umění ve všech směrech a ukončila i mnohé mezilidské vztahy. Také Picasso se vydal po nových cestách umění. Vnímal nové impulsy neoklasicismu i surrealismu. Originálně rozváděl své zkušenosti se syntetickým kubismem i koláží. Zúčastnil se první surrealistické výstavy v roce 1925. Surrealistické motivy, především tělesné deformace, tvarově blízké primitivním živočišným formám, se staly pro Picassa charakteristickým znakem i pro příští desetiletí. Třicátá léta jsou na výstavě zastoupena pouze jednou grafikou – Devět hlav, datovanou 9. 11. 1934. Jakoby si tu Picasso ověřoval své technické schopnosti, vyjádřit kresbou obrysové linie i prostor. Využívá kvalit tiskařské černě, pro vyjádření hloubky a měkkosti. Systém seřazených obrazových políček připomene také satirické grafické listy, vášnivě namířené proti generálu Frankovi.
Ve čtyřicátých letech vytvořil Picasso velmi expresivní formu kubismu, která měla velký vliv v poválečném výtvarném umění. Z vystavených grafik nese stopy tohoto expresivního kubismu především velká akvatinta Egypťanka, Torzo ženy z roku 1953. Po druhé světové válce se Picasso věnoval litografii. V pařížské dílně Fernanda Mourlota vznikly v letech 1945 – 1949 stovky litografií.
Mimořádná kreativita popírající často vše předchozí, přivedla Picassa i k zájmu o historii umění. Jeho variace na obrazy Velázquezovy, Delacroixovy, Rembrandtovy jsou toho důkazem. Pro zde vystavenou kolekci jsou však nejdůležitější inspirace dílem Cranachovým a Goyovým. Lucas Cranach mladší Picassa okouzlil. Odtud pochází ona – pro Picassa neobvyklá statičnost některých portrétů ze 40. nebo 50. let. Inspirací těmto portrétům, vyznačujícím se často temným pozadím, byly strnulé, ale psychologicky a výtvarně pozoruhodné renesanční portréty.
Goyův vliv je pak jistě nesporný v samotném Picassově přístupu k umění. Samo vědomí odlišnosti umělce od ostatních, odlišnosti Španělska od zbytku Evropy, toto vědomí dodávalo Picassovi odvahu a sílu k nespoutané originalitě. Často v dramatickém kontrastu k francouzské uměřenosti a kultivovanosti.
Nejsrozumitelnějšími počiny v tomto směru jsou jeho raná díla s kejklíři a žebráky, ale jistě i samy Avignonské slečny, tím spíše, že se nejedná o žádný výjev z idylického provensálského města, ale z barcelonského nevěstince v Avignonské ulici. Ale především jsou tu býčí zápasy, pro Goyu i Picassa divadlo světa, vzrušující pozůstatek mýtických časů. Picasso se k některým tématům stále vracel, býčí zápasy jsou jedním z nich. Nakonec i první Picassova grafika, Levák z roku 1899 zobrazovala výjev z býčích zápasů, pikadora, který přenesen z tiskové desky na papír stal se stranově převrácený, tedy levákem.
Na výstavě je také několik grafik z roku 1968. V tomto roce, přesněji v rozmezí od 16. 3. do 5. 10. vytiskl v Mougins společně s tiskařem Crommelynckem 347 grafik. Většinou na svá milovaná témata – korida, antický mýtus, malíř a jeho model, cirkus. Picassovi bylo v roce 1968 osmdesát sedm let, ale nebyl to jeho poslední velký grafický cyklus, dalších 156 leptů vytiskl v letech 1970 – 1972. Tiskaře Pierra Crommelyncka zachytil Picasso na akvatintě z 22. září roku 1966. Také tato akvatinta je vystavena v Galerii MIRO.
Třicet tři grafik pochází od renomované německo – švýcarské galerie. Grafiky (lepty, suché jehly, akvatinty, litografie a jeden barevný linoryt) jsou evidované v soupisových katalozích Picassových grafik. Ať již se jedná o soupis litografických prací, zpracovaný Picassovým tiskařem Fernandem Mourlotem nebo o soupis grafik, který vytvořil Georges Bloch.
Petr Štěpán