UNIVERSAL STRUCTURES

Vasarely Victor (1906 – 1997)

Reyle Anselm (*1970)

Conrads Michael (*1977)

15. 3. 2013 – 30. 4. 2013, pro velký úspěch prodlouženo do 31. 5. 2013

ceny obrazů na vyžádání v Galerii MIRO


Michael Conrads (*1977) Zygote No 9 variace papírů, lepenka, olej, sprej, šelak na plátně a japonský papír 125 x 96 cm	Michael Conrads (*1977) Zygote No 10 variace papírů, lepenka, olej, sprej, šelak na plátně a japonský papír 125 x 96 cm	Michael Conrads (*1977) Hexagonale Farbfläche 2, 2013 disperzní látka, pryskyřice, šelak a olej na plátně 50 x 40 cm


Anselm Reyle (*1970)	Victor Vasarely (1906 – 1997)	Victor Vasarely (1906 – 1997)


Anselm Reyle (*1970) Ohne Titel, 2012 smíšená technika na plátně, akrylátové sklo 143 x 122 x 21 cm	Michael Conrads (*1977) The Muses XI, 2011 glazovaný porcelán 70 x 10 x 10 cm	Michael Conrads (*1977) Plants, 2013 sprej, lak, šelak a olej na japonském papíře, karton a plátno na polystyrenu 200 x 150 cm


Michael Conrads (*1977) Hexagonale Farbfläche 3, 2013 disperzní látka, pryskyřice, šelak a olej na plátně 50 x 40 cm	Victor Vasarely (1906 – 1997) Quasar II, 1965 akryl na plátně 175 x 175 cm	Michael Conrads (*1977) Hexagonale Farbfläche 4, 2013 disperzní látka, pryskyřice, šelak a olej na plátně 50 x 40 cm


Anselm Reyle (*1970) Ohne Titel, 2013 akryl na plátně, dřevěný rám 135 x 114 cm (rám 138 x 117 x 5 cm)	Anselm Reyle (*1970) Ohne Titel, 2013 smíšená technika na plátně, dřevěný rám 82 x 59 x 4 cm (rám 86 x 63 x 5,5 cm)	Michael Conrads (*1977) No Paint No Gain, 2010 disperzní látka, akryl, olej a lak na plátně 140 x 100 cm


Victor Vasarely (1906 – 1997)	Victor Vasarely (1906 – 1997) Delatt, 1976/77 olej a tužka na plátně 98,5 x 98,5 cm	Victor Vasarely (1906 – 1997)


Michael Conrads (*1977) Untitled, 2008 akryl, lak, fix a páska na polystyrenu 151 x 110 cm	Michael Conrads (*1977) Better Bank No 3, 2013 bavlna, látka, polystyren, dřevo a ocel

Výstava UNIVERSAL STRUCTURES v pražské Galerii MIRO představuje originální výběr obrazů, soch i grafik na téma abstraktní geometrie a strukturálních vzorců. Přes značný generační rozdíl, který je mezi Vasarelym a dvěma mladými umělci z Německa, téma výstavy spojuje všechna díla v zajímavé konfrontaci.

Viktor Vasarely (1908-1997) byl v České republice představen již několikrát, většinou však drobnějšími díly, převážně grafikou. Ta je zde zastoupena třemi grafickými listy. Pro návštěvníka budou tedy jistě přitažlivější tři Vasarelyho rozměrná plátna. Promyšlené, pevnou rukou krásně propracované struktury, člení prostor plátna v přesných, geometricky zákonitých plochách. Základní daný režim je však zpochybněn cizorodými barevnými přechody nebo přímo jakýmsi zakřivením prostoru, připomínajícím Einsteinovu vesmírnou teorii relativity. Vasarely rád zpochybňoval dvourozměrnost plochy, proto ho přitahoval také reálný architektonický prostor. Připomeňme dlažbu na terase nad mořem v Monte Carlu nebo řešení Vasarelyho Architektonického Centra v Aix-en-Provence. A nakonec umělec inspiroval i samotný vznik Rubikovy kostky.

Vasarely byl jedním z nejvýznamnějších tvůrců výtvarného hnutí op-artu. Jeho vrcholnému období předcházelo několik vývojových období, každé důležité v jeho vývoji. Konečná „plastická jednota“ je důsledek Vasarelyho zákonitého vývoje a jeho filosofie, uplatňované v rovině výtvarného umění. Žertem by se dalo říct, že pozdní období Vasarelyho byla také obdobím cen a řádů. Takový je jeho význam a pozice v moderní historii umění.

Mladí němečtí umělci, Anselm Reyle (narozen r. 1970) a Michael Conrads (1977) již nemusili objevovat objevené, jejich tvůrčí energie se vyvíjí v některých aspektech podobným směrem. Německé výtvarné umění známe spíše jako nositele a dědice expresionistických a neoexpresionistických tradic, zde se ale setkáváme s nefigurativní, spíše geometrickou stavbou obrazu. Nejmladším autorem výstavy je Michael Conrads. Ročník 1977 jednoznačně posouvá Conradovu tvorbu do nového milénia. Hamburskou uměleckou školu dokončil roku 2007. Hamburg je doposud jeho stěžejním městem, jeho uměleckou a výstavní základnou. Zároveň je však zřejmé, že Conrads je talentem evropského rozměru. Na výstavě UNIVERSAL STRUCTURES je zastoupen nejčetněji. Obrazy drobnými – pestře barevnými studiemi struktur v duchu nejlepších tradic Bauhausu nebo plastické jednoty Vasarelyho, ale také obrazy rozměrnými, kde dává vyznít svému smyslu pro monumentalitu a dokonce pro architektonický prostor. Zatímco Vasarely pracoval především se základními geometrickými tvary, Conrads užívá především trojúhelníků, jako dynamizovaného prvku. Jeho velkoformátové struktury jsou více životné, jako by byly jakýmisi genovými vzorci, opakujícími se ve strukturách obdobných, ale přece živočišně variujících. Sítě struktur vytváří struktury nové, struktury jiného řádu. Používá zde systémem koláže a šablon opakující se motivy, přesto vždy jiné, jinak bohaté. Živočišnost těchto geometrických struktur je zdůrazněna také jeho uvolněným malířským rukopisem, který vystupuje pod geometrickým řádem. Práce s šablonami a koláží dává tušit proces destrukce a následně nové, vyšší konstrukce.

Jestliže je Conrads výrazným talentem, jeho o sedm let starší kolega z Berlína Anselm Reyle je už zářivou hvězdou na světové výtvarné scéně. I zde je však na místě připomenout Hamburg. Reyle na zdejší umělecké škole vyučuje od roku 2009. Jeho výstavní činnost je velmi bohatá a jeho zastoupení ve sbírkách reprezentativní. Mezi nejvýznamnější sbírky jistě patří Daimler Colection, Berlín i The Saatchi Gallery Londýn. Pro Saatchiho zhotovil prostorovou „kresbu“ ze 119 barevných, neonových trubic. Pro Diora nabídl své umění luxusní dekorativnosti s permanentním ironickým nábojem. To je právě charakteristický znak Reyleho umění. Efektní, designérský dojem, používání zářivě lesklých materiálů, vzrušující kombinace barev vytváří oslňující dojem, ale zároveň podezření z podbízivého luxusního kýče. Reyle na této hraně musí dokázat obrat a ukázat samozřejmý odstup a ironii. Dokáže to například používáním moderních odpadních materiálů – plastů, zrcadlících povrchů, reklamních fólií, laků. Spojení a konfrontace nízkého a efektně módního nabízí v jeho díle rozsáhlý prostor a autor s nimi dokáže dlouhodobě pracovat a rozvíjet je k potěšení příznivců a sběratelů. Výtvarné zdroje používané Anselmem Reylem jsou zároveň překvapivě bohaté. Inspiruje se kubismem, abstrakcí padesátých let, informelem, pop artem, minimalismem a samozřejmě op-artem. Moderní materiály a moderní společnost této doby posouvají všechny tyto inspirace v Reyleho pojetí k nové výpovědi – napnuté mezi nádherou luxusního kýče a uměleckého zasvěcení – křehkého stavu osvobodivého porozumění.

Netradiční technologické postupy umožňují Reylemu působit velmi nově, neotřele a přesto máme jistotu: tato díla jsou nepochybně součástí euro-americké kultury, jsou jejím novým vyjádřením.

Petr Štěpán